Coupe Bitter CD 5,4l V8 aneb jak z Opelu vzniklo

Jestli jste staromilci sportovních coupe 70. let, tak tenhle kousek se vám bude líbit i já jeden vlastním – tedy v měřítku 1:43 :o)  Coupe s mrkačkami postavila automobilka Bitter. A můžete si ho u nás i koupit, tedy zatím – zde

Malou německou automobilku založil v roce 1971 automobilový závodník Erich Bitter a pojmenoval ji po sobě. Nejprve svá auta vyráběl v Německu ve Schwelmu, později v Rakousku.

Bitter původně začal s dovozem italských aut do Německa. Ale nevozil na sever obyčejné Fiaty, spíše speciality od firem Abarth a Intermeccanica. Právě tyhle výrobky jej musely jako závodníka bavit víc, nebyl ale spokojen s jejich kvalitou. Vyřešil to ale tím nejlepším možným způsobem – začal stavět svá vlastní sportovní auta.

Hned prvním modelem bylo právě docela velké kupé třídy GT, které dostalo jméno Bitter CD. Základ vycházel z Opelu Diplomat. Ale celé je to trochu zamotaný příběh.

Opel na přelomu 60. let a 70. let vyráběl známý sporťák GT a měl i kupé Manta, přesto automobilka, která byla součástí koncernu General Motors, mířila výš. V září roku 1969 na autosalonu ve Frankfurtu německá značka prezentovala vizi moderního a reprezentativního „gétéčka“ jménem Styling CD – písmena C a D přitom zkracovala označení Coupé Diplomat.

Koncept OPEL Styling CD

Auto navrhl Charles M. „Chuck“ Jordan, tehdejší šéfdesignér Opelu (v letech 1967 až 1971), a jeho kolegové George Gallion, David Holls, Herbert Killmer a Hideo Kodama. Základem byla platforma druhé generace Opelu Diplomat. A protože kupé vyvolalo pozitivní ohlasy, vedení Opelu i General Motors se začalo zabývat možností sériové výroby.

Do práce se proto zapojil známý italský designér Pietro Frua, který měla koncept přiblížit produkční podobě a zajistit výrobu dvou plně funkčních prototypů. V omlazené verzi se pak vůz objevil na frankfurtském autosalonu v roce 1970. A i když byl výsledek povedený, projekt velkého GT s logem Opelu nakonec zelenou nedostal.

Právě v tu chvíli do hry vstoupil Erich Bitter, snící o výkonném autě, které by se dalo spolehlivě řídit každý den, a dohodl se s Davem Hollsem, který v roce 1971 nahradil na postu šéfdesignéra Opelu Chucka Jordana, že pod značkou Bitter bude elegantní CD vyrábět. Samozřejmě s technikou Opelu. Holls se svým týmem také pomohl koncept Frua CD designově doladit tak, aby se mohl vyrábět.

Bitter si na pomoc přizval ještě stuttgartskou firmu Baur, která se postarala o stavbu prvních exemplářů, jejichž úkolem bylo především zaujmout zákazníky. Tak se v roce 1973 na frankfurtském autosalonu představil Bitter CD. A byl to úspěch, Bitter jen během exhibice posbíral 176 objednávek.

Automobilka si představovala, že ročně vyrobí a prodá 200 aut. Bohužel, za první rok ovšem postavila sotva polovinu – 99 vozů, o rok později jen 79 kusů. Trhem zmítala ropná krize a velké sportovní kupé s nenažraným osmiválcem nebylo v té době prodejním bestselerem. Řada z těch nadšených zákazníků svůj požadavek stornovala.

Ano, správně. V útrobách tohoto „skoro Opelu“ byl vidlicový osmiválec amerického původu, ostatně jako v každém modelu Diplomat. Motor o objemu 5,4 litru nabízel 227 koní ve 4700 otáčkách a 427 Nm ve 3000 otáčkách a byl spojen s automatickou převodovkou. Maximální rychlost je 210 km/h a akcelerace na stovku zabere 9,6 sekund.

Bitter se vzhledem k situaci na trhu zkusil po modelu CD zaměřit na trochu umírněnější model SC založený na kupé Monza. Ten se vyráběl mez roky 1981 až 1986. Vzniklo 488 kusů, což je sice lepší výsledek, ale pořád ne tolik, aby by to automobilku udrželo při životě. V roce 1989 tedy přišel konec. Model CD ale ukončil svou životní dráhu o deset let dříve. Do té doby vzniklo pouze 395 aut, ročnímu cíli 200 vyrobených kusů se nikdy nepodařilo ani přiblížit.

Jméno Bitter každopádně v automobilovém průmyslu figuruje i nadále, dnes funguje jako úpravce moderních Opelů.

Bitter CD 1973 – 1979

Zdroj textu: autofun, Martin Tolar

Astra G, Insignia A

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář